Ač jsem se po posledním ultrazvuku cítil všelijak, jen ne úplně fit, s obrazem perfektního ultrazvuku v hlavě jsem dorazil na plánovaný trénink. Sám bych se nejraději vyvaroval vyššího tempa běhu, přesto jsem odstartoval na naši trať ve Stromovce, kde máme vyměřený 2,3 km dlouhý okruh. Ten den jsme ho měli všichni zvládnout čtyřikrát. První v tempu 4:10, druhý 4:05, třetí 4:00 a čtvrtý 3:55. Realita byla samozřejmě jiná. Před startem sice všichni deklarovali, že poběží na pohodu, ale po startu jako když do všech střelí. První kolo bylo v tempu 4:02, druhé 3:58, třetí 3:52.

No nejsem šílenec, abych se zase nechal uštvat. S vědomím, že ostatní si vychutnají vystupňovaný závěr daleko za hranicí trenérova očekávání, jsem od čtvrtého kola upustil. Pro ověření, že mě nohy poslouchají, to bohatě postačilo. Vždyť jsem šel téměř 7 km v průměrném tempu 3:56 a to mi po tom všem, co jsem prožil, přišlo povzbuzující.

Vyklusal jsem a vyrazil k domovu. Abych trošku podpořil regeneraci, jel jsem se projet ještě na horském kole. Deset kilometrů bohatě stačilo. Ve čtvrtek byl v plánu volný běh v délce 12 km. Protože už v tu chvíli jsem věděl, že v pátek moc času mít nebudu, zaběhl jsem 14 km. Víc času jsem v tu chvíli neměl.

Prvních 3,5 km jsem šel v tempu 5:20, respektive jsem nabíhal na provozní teplotu. První kilometr je vždy okolo cca 6min/km a pak začnu zrychlovat. Druhé kolo už bylo v tempu 4:52, třetí 4:45, čtvrté 4:28. Takže to vlastně ani moc volný běh nebyl. Ale běželo se mi docela dobře. Měl jsem radost, že středeční tempové zatížení nezhoršilo můj stav.

V pátek jsem skutečně nemohl víc, než mírně prodloužit svůj ranní rozklus. Ale i tyto čtyři kilometry se počítají. Zbytek dne už jsem se musel věnovat práci. Vrátil jsem se domů až v jedenáct hodin. Mé děti předstíraly, že už poctivě spinkají, ale bylo mi jasné, že musely zhasnout těsně před mým příjezdem. Přesto mi udělaly radost, protože se dokázaly nepřizabít a ještě k tomu se beze mne postaraly alespoň o nouzové jídlo.

V sobotu jsem měl v plánu 10 km, ale s vědomím určitého manka z pátku jsem nakonec šel o jedno kolečko ve Hvězdě víc, a tak jsem natočil 13 km. A ani tempo nebylo úplně loudavé. 4:55 není sice žádná rychlost, ale volný běh se jinak nestydím jít ani po 5:15. Večer jsme se synem vyrazili na Kladno do Aquaparku. Vyhovuje mi kombinace páry, sauny, perličkové koupele a všudypřítomných chrličů vody. Vždy tam docela pěkně zregeneruji.

V neděli jsem si okolo poledne dal trochu neplánovaně tříkilometrový běh k autu, ve kterém jsem zapomněl volně položenou peněženku se všemi doklady, což jsem si uvědomil až v okamžiku, kdy jsem chtěl splnit jeden z rodičovských závazků a zaplatit vstupenku na Airshow CIAF v Hradci Králové, na který jsem slíbil syna vytáhnout. Díky této zápletce jsem okolo poledního zaběhl v džínsech a roláku neplánovanou distanci 3 km v čase 14 min. Ještěže jsem s sebou měl své Polary a na nohou prozřetelně starší běžecké boty.:-)

Po návratu domů jsem věděl, že mám-li dostát svému závazku před vámi, musím ještě vyrazit na noční běh. Vybral jsem si trasu, ze které se nedá vrátit žádnou zkratkou, aby mě to nesvádělo. Se synem po boku (tentokrát na kole) jsem si to namířil k letišti Ruzyně. Z Břevnova, přes Hvězdu, Starou Ruzyň a dále přes pole pod dálničním okruhem jsem doběhl k plotu letiště. Okolo něj jsem běžel až do místa, kde je možné vidět rolující letadla na vzdálenost 100 m. Vím, že to asi není moc zdravá trasa pro plíce (v blízkosti je i dálnice na Karlovy Vary), ale pohled na přistávající a startující obrovská letadla mě vždycky donutí doběhnout až k tomuto místu. V bodě otáčky jsem měl 11 km, a tak už bylo možné kalkulovat s tím, že neděli zakončím 22km během a týdenní kilometráž o chlup přesáhne 70 km.

Zajímavé na tom všem je to, že noha, která se celou cestu k letišti ozývala, najednou dala pokoj, takže jsem mohl ještě zrychlit. V tu chvíli bych snad zaběhl i ten maraton, kdyby nevadilo to výletní tempo.

Jak už je mým zvykem, nechám vás trochu nahlédnout i do dalšího týdne. Takže v pondělí jsme měli na pořadu trénink sestávající z rozklusu, rozcvičení, abecedy a 8×1km s 200m meziklusem. Začínat se mělo na 4:00 a končit na 3:30. První kilometr jsem rozbíhal já, a ač jsem všechny varoval, že nemám pro tempo ten správný cit, zaběhli jsme první kilometr 3:49, tedy o 9 sekund rychleji. Další kilometry už vedli zkušenější borci, takže další šly po sobě takto: 2. 3:55, 3. 3:52, 4. 3:46, 5. 3:41, 6. 3:39, 7. 3:34 a 8. 3:20. Pavel Bolehovský totiž spěchal na poštu!:-) Sám to dal za 3:10 a já jako pitomec jsem se musel snažit alespoň o čestnou prohru. Rozum měla jenom naše hvězda Lenka Šibravová, která si to v pohodě doběhla podle plánu. I to dělá úspěšného atleta!

Komentář trenéra, Jana Kervitcera:

Jak vidíte, tak připravený tréninkový plán není ani pro Honzu žádné dogma, upravuje si ho jak dle vlastních pocitů, tak podle toho, jak se běhá ve skupině, ale i dle dalších okolností, jako je pracovní vytížení, nebo rodina. Celkově se dá říci, že tréninkové zatížení se už pomalu stabilizuje, a že bude možné dávky postupně zvýšit ze stávajících 70 km týdně na 80 až 90 km. Stále více budeme také klást důraz na kvalitu, jak je vidět z pondělního tréninku, i když časy zde byly ovlivněny tréninkem ve skupině. Po tomto tréninku jsme se také definitivně rozhodli ke startu na TESCO Grand Prix Praha, myslím, že pro Honzu by neměl být problém zaběhnout 10 km v tréninkovém tempu hluboko pod 40 min.

Tento týden by měl vypadat takto:

Středa: 6,9 km stupňovaně (3 okruhy Stromovka) v tempu 4:00–3:55–50/km
Čtvrtek: 12 km volný běh (případně s rychlejším závěrem dle pocitů)
Pátek: volný den (jen ranní běhání)
Sobota: dopoledne 6 km lehce s rozcvičením
večer závod – 10 km silnice
Neděle: 12 km volný běh případně kolo
Pondělí: dráha: 10×800 m s intervalem 5 min mezi starty v tempu 3:50–3:20/km
Úterý: volný den (jen ranní běhání) nebo 10 km lehce

Na titulní fotografii zleva Jan Prokop, jeho syn Matěj a trenér Kervitcer na soustředění ve Slepičích horách