Pondělní trénink jsem již popsal v minulém dílu, ale jen pro připomenutí se jednalo o 9×1 km. Celkově jsem ten den uběhl 17 km. V úterý jsem zůstal při zemi a absolvoval pouze ranní běh 3 km a po zbytek dne se věnoval práci. Na večer jsem si plánoval saunu, ale bohužel mi to kvůli práci nevyšlo. Je zajímavé, že v okamžiku, kdy bych se měl soustředit na nadcházející závody a podřídit tomu vše, nemůžu se odpoutat od práce.

Ve středu mě čekal poslední významnější trénink. Šest koleček ve Stromovce v tempu 4:15. Těch 13,8 km se nedá interpretovat jinak než jako třetinová simulace reálného maratonu. Bylo pro mě zajímavé zkusit si trefit a hlídat tempo, otestovat přesnost sporttesteru, soustředění na plynulost kroku a nově nabyté znalosti z oblasti uvolňování neaktivních svalů. Neméně důležité bylo zjistit, jak si momentálně stojí má zranění.

A jak to dopadlo? Běželo se mi velmi dobře! Možná to bylo tím, že se toho dne na tréninku sešla skupinka, která se dokázala držet přesně stanoveného plánu. Žádné extra blbnutí, žádné vzájemné soupeření. Klidný volný běh s pomalejšími prvními kilometry se nakonec ukázal být jako dobré vodítko toho, jak maraton šlo rozběhnout. Překvapivě dobře se mi dýchalo, nohy mně také žádné starosti nedělaly. Přistihl jsem se při myšlence, že by to takto skutečně mohlo jít. Dobrý pocit, že trénink, navzdory zraněním, přece jen přináší naději na splnění vytčeného cíle. Ne jistotu, ale naději!

Podívám-li se dnes ven, začíná mi být jasné, že svou „hlavní roli“ nakonec může sehrát počasí. Jestli pozitivní nebo negativní nevím, ještě nikdy jsem maraton neběžel v teplotách okolo 4°C. Co si vzít na sebe? Mám to risknout a běžet v krátkých, nebo neriskovat prochladnutí? Co mi při takových podmínkách bude vyhovovat více? Spousta otázek a málo odpovědí. Paradoxně mi to přináší docela úlevu, protože se přestávám stresovat s tím, jak to dopadne. Člověk si najednou uvědomí, jak malým je pánem.

Ve čtvrtek, tedy deset dní před maratonem, jsem zahájil klidovou fázi. Fázi čerpání energie a psychického vyladění. Ten den jsem tedy pouze cvičil. V pátek měl jeden z mých maratonských souputníků svatbu, a tak jedinou pohybovou aktivitou toho dne byl jen tanec. Na to, že jsem se snažil vyhnout větší než symbolické míře alkoholu, se večírek velmi vydařil. Už dlouho jsem se tak dobře nebavil. Skoro jsem zapomněl, že svatba může být i příjemná.

V sobotu jsem také nic nenatrénoval, protože jsem slíbil svou účast na každoročním Lechovickém vinobraní, kde po mě byla sháňka už i v pátek. A aby tomu nebylo dost, když už jsem v neděli mohl konečně vyrazit, začalo pršet. Nikdy jsem déšť nemiloval, ale v tomto okamžiku mi přišlo jako naprostý nerozum jít za každou cenu ven. Při mých potížích s termoregulací a se záněty horních cest dýchacích jsem to bral jako znamení osudu, že mám odpočívat klidně i tento den.

Všeho všudy jsem tak za minulý týden uběhl 40 km, což sice není moc, ale také to není žádná tragédie.

V pondělí jsem si to vynahradil na tréninku v hale, kde jsem šel, kromě rozklusu a výklusu, 3km-2km-2km v mírně rychlejším tempu než na maraton. I tento trénink se mi běžel příjemně, a tak doufám, že teď už pohoda vydrží.

Teď začínám řešit takticko-strategické detaily. Jak se stravovat před maratonem, co k snídani v den „D“, kde a hlavně co vlastně jíst a pít na trati, jak zabránit žaludečním potížím po doběhu do cíle, v jakých botách běžet, kdyby náhodou padl sníh, jestli běžet spoře oděný, nebo se raději trochu zabalit? Spousta otázek a nesčetně možných odpovědí.

Třeba taková sacharidová dieta! Všichni sice tvrdí, jak je skvělá, ale nestačí cukr doplňovat formou gelů na trati? Musí se člověk trápit ještě tím, v jaké potravině je a v jaké není cukr? Vždyť cukr je i v mrkvi!

Definitivně jsem na tuto formu legálního dopingu rezignoval v okamžiku, kdy jsem si přečetl, že absenci příjmu cukrů musíte podpořit intenzivním tréninkem od pondělí do čtvrtka. To jsem zrovna neměl v úmyslu. Ze zkušenosti vím, že moje tělo regeneruje pomaleji, a tak jsem si vybral jistější cestu důkladnějšího odpočinku a normální pravidelné životosprávy.

Do neděle toho už moc nenaběhám a je mi jasné, že v dalším díle se budu věnovat především samotnému závodu. Všemu, co jej předcházelo i provázelo. Pokud přece chcete vědět ještě něco víc z posledního 15. týdne příprav, nestyďte se napsat komentář. Všem, kteří mi v anketě věří, děkuji za důvěru, a těm co mi nevěří, děkuji za dobrou motivaci. Pokusím se je přesvědčit, že se mýlili. Do závodu hodlám nastoupit s pokorou a rozvahou. Vím, že to jednoduché vůbec nebude, ale snad tentokrát bude stát štěstí na mé straně.

Jan Kervitcer, trenér Honzy Prokopa:

Možná že se čtenářům bude zdát, že Honzova příprava vzhledem k velmi nízkým objemům nebyla vůbec maratonská. Ale maraton je především o hlavě a s hodnocením počkejme až po závodě. Je dobré, že Honza přemýšlí už také o něčem jiném, než jak rychle běžet, snad to tedy zvládne.

Tento týden čeká moji skupinu asi hodně studený maratonský víkend. V sobotu ve Stromovce by se měl na startu objevit Jakub Sládeček a v neděli v Drážďanech kromě Honzy Prokopa také Honza Kaše, Martin Půlkrábek, můj syn Honza a snad také Petr Jindra, pokud ovšem bude mít již v pořádku svůj zraněný kotník. Přijede je podpořit také Petr Pechek, ten je přihlášen k běhu na 10 km, který je rovněž součástí závodu. Já sám přijedu samozřejmě také a pokusím se kluky na trati trochu podpořit a usměrnit.

Závěrečné doladění u Honzy bude vypadat asi takto:

Středa: 6,9 km stupňovaně  – 3 okruhy 2,3 km Stromovka  4:15–10–05

Čtvrtek: 6 až 8 km vlolný běh dle chuti a cvičení

Pátek: volný den

Sobota: 4 až 6 km lehce s rozcvičením

Neděle: závod