Běžící terč: V závodním tempu

Díky tomu jsem musel zase dva dny stát, a tak jsem se k běhání vrátil až ve středu. Čtyři okruhy ve Stromovce, dohromady 9,2 km v průměrném tempu okolo 3:55 + 2 okruhy po cca 5:00. Ve čtvrtek pouze 4 km volného běhu, víc jsem nestihl, ale zato v pátek, sobotu a neděli jsem to všechno dohnal.

Celkem jsem za tento týden naběhal 75 km, ale zajímavé na těchto kilometrech je to, že těch cca 50 jsem běžel v závodním tempu (4:30 – 3:30 … tedy v průměru okolo těch 4:10). Nejvíce k tomu přispěl půlmaraton v Plasech, který se běžel v sobotu. Řeknu vám, je to moc krásný závod s perfektní organizací a velmi náročným profilem.

Já nejsem zrovna vrchař, takže jsem se tam v druhé půli trochu trápil. Běžet téměř 5 km do kopce a pak během jediného prudkého klesání spadnout na úroveň říčky Střely, to člověku moc na morálce nepřidá. Tím, že jsem měl za úkol to zaběhnout v podstatě v rámci tréninku, tak už jsem pak skutečně nezávodil. Stále jsem si připomínal, že jsem se tam nepřijel zničit, a tak se ten závěr docela vlekl. Poslední kilometr už mě začalo zlobit pravé lýtko, které jsem si trochu poranil při Tesco Grand Prix, a tak jsem to už šetřil. Jen ve finiši jsem odmítl přepustit svou dvanáctou příčku první z žen Petře Havlové.

Když na mě paní Kervitcerová při­bližně 500 metrů před cílem volala, že Petru mám 20 metrů za sebou, v duchu jsem si řekl, že pokud chce jít přede mne, pořádně se na těch 20 metrů nadře. Zapomněl jsem na bolest a finišoval. Ženské jsou obrovská motivace!:-) Myslím, že jsme si všichni ten závod i překrásné počasí užili. Jen pro pořádek, zaběhl jsem to za 1:33:47 a skončil na 12. místě.

Na půlmaratonskou trať vyrazili i další dva členové Kerteamu. Jan Kaše vyhrál ve skvělém čase 1:22 a Petr Jindra skončil 6. s časem 1:28. Kdo by se díval do výsledků a zarazil ho u mého jména ročník narození 1980 určitě ví, že jsem ani za tento víkend nedokázal omládnout o 8 let, ale to je jen drobná chybička pořadatelů.

V neděli měl následovat poklidný běh, ale nechal jsem se zlákat na Hvězdnou desítku. V podstatě je to můj domovský závod a představa, že bych šel klusat do prostoru, ve kterém by se závodilo, mě přivedla k rozhodnutí, že si ho dám. V plánu jsem měl pomalý běh, maximálně v tempu 4:15. Ještě na startu jsem se svého plánu držel. Startoval jsem ze zadních pozic, hned vedle svého syna.

Nakonec se vše zlomilo v okamžiku, kdy jsem před sebou zahlédl jedenáctiletou dívenku. Povídám si, že přeci nepoběžím až za dětmi. Co by si o mě lidi mysleli? Možná, kdyby mi někdo řekl, o jaké „dítě“ se tu jedná, nechal bych ji v klidu běžet. Zaběhla totiž čas 41:15, což je na takto mladé děvče famózní výsledek. Dobrá, tak zpět na trať. Zrychlil jsem a šel nejen před ní, ale i další běžce. Prostě se ve mě probudil soutěživý duch.

Ještě na 4. kilometru jsem se pokoušel se ovládnout, ale pak už jsem do toho začal šlapat. Možná mě také nabudilo komentování Ivana Domanského, který každé kolo komentoval každého účastníka závodu včetně podrobností z jeho sportovního života. To je neuvěřitelný doping! Najednou si uvědomíte, že neběžíte anonymně. Najednou vám jde před diváky o osobní prestiž. Nechcete, aby si vás někdo pamatoval jako padavku. Pokud máte z čeho, podvědomě zrychlíte! V závěru mě potkalo další „neštěstí“. Zahlédl jsem cca 100 metrů před sebou Mirku Petronyukovou a představa, že bych měl být jen „druhá nejlepší žena“, mě donutila stlačit čas posledního kilometru na 3:35 předběhnout o pár metrů i ji!

Syn po mě zřejmě zdědil smůlu na „ošklivé“ časy a oficiální časomíra se mu zastavila na 50:08. Moc nepomohl ani jeho reálně naměřený čas 50:04. Čtyři vteřiny, to by naštvalo každého! Přesto se zlepšil o téměř minutu a půl. Co bych za to já dal. Těžko se mi pak vysvětlovalo, že příště už tuto hranici překoná a že je potřeba, aby si nechal dostatek běžeckých výzev i na další léta, když to jeho vrstevnice a ještě ke všemu holka, dala za 41:15!

Večer už jsem cítil v nohách únavu. V závodě mě kupodivu vůbec nic nebolelo, ale odpoledne už jsem cítil, že zase jednou zvítězily ambice nad rozumem. Pondělní trénink pak také docela bolel, ale přes počáteční pochybnosti jsem ho nakonec dokončil v původním plánu (8×1km, 4:00 – 3:25). Jediné, co mi dělá starosti, už není stehenní sval, který toto zatížení zvládl bez problémů, ale to zmiňované lýtko. Po tréninku totiž bylo cítit už i při chůzi. Musím se víc kontrolovat. Už nejsem nejmladší.:-)

Jan Kervitcer, trenér Honzy Prokopa:

Tento týden si Honza trénink trochu zpestřil dokonce dvěma závody, které sice pojal vyloženě tréninkově, ale nedalo mu to a v závěru vždy trochu zrychlil.

Následně v pondělí sice trochu únavu cítil, ale plánovaný trénink 8×1 km nakonec absolvoval celkem v pohodě, poslední úsek běžel za 3:25. Tento týden s žádným závodem nepočítáme, nepoběží tedy ani Běchovice a zaměříme se více na objem, dráhu zařadíme pouze v pátek, ale jen v krátkých úsecích na rozbití stereotypu a častou změnu tempa. Pro zvýšení objemu využijeme také pondělní svátek.

Trénink na následující týden:
Úterý: volný den, pouze ranní běhání
Středa: 11,5 km stupňovaně – 5 okruhů 2,3 km Stromovka 4:10–4:05–4:00–3:55–3:50
Čtvrtek: 12 km lehký fartlek se zrychlením v závěru podle chuti
Pátek: dráha – krátké úseky: 18× 200 m spojitě s meziklusem 100 m a po každém 3. úseku 200 m (42–40 sekund a každý 3.úsek 38–36 sekund)
Sobota: 15 km volný běh a případně kolo podle chuti
Neděle: 25 km lehký fartlek v tempu podle pocitů a tepové frekvence
Pondělí: 15 km lehký fartlek a případně další doplňky (kolo, inline, plavání)
Úterý: volný den, pouze ranní běhání